vesmir na pozadi

Historie čarodějnictví

Dodnes zůstává čarodějnictví pro většinu lidí záhadným tématem, a proto k němu přistupují s obavami. Přetrvávají mýty o čarodějnicích z minulých století, kdy inkvizice upalovala „čarodějnice“ na hranici, protože je považovala za kacíře a vyznavačky ďábla a tvrdila, že provozují magii na úkor svých bohabojných sousedů. Věřilo se, že čarodějnice jsou ošklivé, létají vzduchem na koštěti, pořádají orgastické sabaty, stávají se neviditelnými a proměňují se ve zvířata. Přivolávají bouři, připravují jedy a vyvolávají zlé duchy.

Moderní čarodějnictví vzniklo ve 20. století. Nazývá se Wicca a od původního čarodějnictví se značně liší. Je náboženstvím, které klade důraz na uctívání bohyně a provozování magického umění pouze k pozitivním účelům, nikoliv k újmě ostatních. Moderní čarodějnice a čarodějové se považují za léčitele a pomocníky. Jejich umění čerpá z dědictví pohanských náboženství západní esoterické tradice, lidové magie, ze šamanismu a kmenových náboženství. Nesouvisí se satanismem nebo uctíváním ďábla.

Jak vidíte, není se čeho bát. Pojďme tedy nahlédnout pod plášť čarodějnické magie.

Kouzelné zaříkadlo, které zná každý z nás – ABRAKADABRA

Ve středověku lidé věřili, že kouzelná formulka abrakadabra dokáže zahnat mor. Zakreslili trojúhelník na list papíru, ten obvázali lněným plátnem nemocnému na krk a po devíti dnech jej sundali a hodili přes rameno do proudu vody, tekoucí na východ. Dále s tímto slovem zaháněli démony, vrývalo se do amuletů nebo se psalo na papír ve tvaru magického převráceného trojúhelníku, přičemž každé písmeno přecházelo na následující linku, až ze slova nezbylo nic. Zlo tedy zmizelo, jako zmizelo slovo. Teorie o původu slova se liší. Někteří tvrdí, že ho vymyslel lékař římského císaře Severa, Quintus Serenus Sammonicus a léčil jím horečku. Jiní zastávají názor, že si slovo jen vypůjčil. Podle jiných teorií pochází slovo z aramejské věty ABHADDA KEDHABRA „Zmiz jako toto slovo“, anebo z hebrejské věty ABREQ AD HABRA „Vrhni svou metlu až do smrti“. Také se tvrdí, že slovo je odvozeno od jména gnostického boha ABRAXAS. V každém případě je to mocné slovo, jehož pravá forma zní ABRAHADABRA.

Chcete se chránit před zlem, neštěstím a nemocemi?

Potom musíte mít svůj amulet. Termín AMULET pochází buď z latinského slova amuletům nebo starolatinského amuletům, znamenající „ochranný prostředek“.

Jsou tři základní typy amuletů. První chránily před potížemi a nepřízní osudu, další poskytovaly léčebnou nebo profylaktickou péči a třetí byly látky používané v medicíně. Amulet se obyčejně nosí zavěšený na krku, ale některé amulety střeží hroby, byty nebo budovy. Amulety s nápisy jsou někdy zaměňovány za talismany. Amulet je předmět obdarovaný tajemnými a kouzelnými silami, mající schopnost chránit člověka. Amulety jsou univerzální, původně to byly přírodní předměty, jejichž neobvyklý tvar nebo nápadná barva upoutaly pozornost. Starověcí Egypťané, Asyřané, Babyloňané, Arabové a Židé přikládali amuletům velký význam. Egypťané je umísťovali téměř všude. Např. žába chránila plodnost, ankhy se spojovaly s věčným životem a pokračováním rodu, udjat neboli oko zabezpečovalo dobré zdraví, pohodlí a ochranu proti zlu, skarabeus byl symbolem posmrtného vzkříšení a chránil proti černé magii. Asyřané a Babyloňané užívali kulaté pečetě, Arabové shromažďovali písek z hrobek a sypali ho do malých váčků, které měly chránit proti zlu. Židé nosili amulety ve tvaru půlměsíce k zažehnání zlého pohledu, k oděvu si připevňovali zvony, ty odháněly zlé duchy. V Africe nosili domorodci amulety, které bílí objevitelé nazvali fetiše. Byl to váček nebo schránka s lékem, vyrobeným z rostlin, ovoce, zvířecích chlupů, trusu, hadích hlav apod. Dva symboly amuletů, které se za celou historii nezměnily, jsou oči a falické symboly. Oči - chrání proti zlým duchům a falický symbol reprezentovaný rohy a rukama odhání zlý pohled.

Jména boha nebo bohů, magická slova a čísla dodávala amuletům ochranné vlastnosti. Psaly se zaklínací knihy, ve všech kulturách je svatým knihám připisována ochranná moc (Bible, Korán). V neopohanství se za nejmocnější amulet považuje stříbrný pětiúhelník, náboženský symbol magického umění. Stříbro má mít ochranné vlastnosti, pětiúhelník zvaný pentagram se při rituálech vyznačuje do vzduchu.

Amulety se někdy zaměňují s talismany. Rozdíl je v tom, že amulet chrání, talisman má kouzelnickou nadpřirozenou moc a přenáší ji na nositele. Talismany mají obvykle jednu funkci. Kouzelná hůlka mágů nebo víl, meč krále Artuše „Excalibur“, sedmimílové boty nebo Merkurova helmice neviditelnosti jsou všechno talismany. Talismanem se může stát kterýkoliv předmět, ale podle pravidel Magie musí být obdařen nadpřirozenou silou, kterou získá buď od boha, božstev nebo z přírody, či při zvláštních rituálech. Talismany používaly všechny kultury v dějinách. Ve středověku se svaté předměty cenily jako talismany pro svou schopnost léčit. Kouzelníci vyráběli talismany z useknutých rukou zločinců. Alchymisté při jejich výrobě prováděli složité rituály a čekali na příznivá astrologická znamení. Nejvyhledávanějším talismanem byl nedosažitelný kámen mudrců, o kterém se tvrdilo, že dokáže přeměnit kovy na zlato. Talismany mají různé použití a funkce - některé přinášejí štěstí, jiné výhru v hazardní hře, další ochraňují před smrtí a některé dokonce zlepšují paměť nebo vyjadřovací schopnosti.

Ať Vám vaše amulety a talismany nosí štěstí.

Příště Vás seznámím s životy a osudy čarodějů a čarodějnic.

Vaše čarodějnice Míla